Brána do Římské říše se otevírá!

19. 06. 2020

Brána do Římské říše se otevírá!

Dne 18. června 2020 bylo za účasti předsedkyně Akademie věd ČR profesorky Evy Zažímalové a starostky obce Pasohlávky Martiny Dominové slavnostně představeno Návštěvnické centrum Mušov – Brána do Římské říše. Realizace tohoto autorského projektu se uskutečnila díky finanční podpoře Akademie věd ČR. Jeho otevření se příznačně koná v jubilejním roce, kdy Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i. slaví padesáté výročí své samostatné existence. Autorem projektu budovy a generálním projektantem je Ing. arch. Jan Snášel z architektonického ateliéru Livingstav s. r. o., generálním dodavatelem společnost Moravská stavební unie – MSU s. r. o.


Při této příležitosti zde přinášíme projev hlavního autora projektu a vedoucího Střediska pro výzkum doby římské a stěhování národů Balázse Komoróczyho, který zazněl při slavnostním představení budovy:

„Vážená paní předsedkyně, vážená paní starostko, dámy a pánové, vážení hosté!

Rád bych Vás i já jménem svým a jménem celého tvůrčího kolektivu přivítal při dnešním slavnostním setkání. Dnes tu otevíráme Bránu do Římské říše. Bránu, která však není nová. Naopak, je téměř 2000 let stará, jen jak to v dějinách lidstva bývá zvykem, na nějaký čas upadla do zapomnění. Přesto v paměti krajiny zůstala nesmazatelně zapsaná a tuto skutečnost stále zřetelněji tušili i obyvatelé okolních vesnic, kronikáři a od novověku i někteří učenci. Teprve však konstituování moderní archeologické vědy umožnilo zahájit proces její rekonstrukce. Se vznikem nové republiky v roce 1919 bylo tak zahájeno dodnes trvající – a nejspíš nikdy nekončící – kladení archeologických a historických otázek a hledání odpovědí na ně ve fragmentech „brány“ ukrytých pod zemí.

Možná ten proces začal trochu skepticky, když se ještě v roce 1921 přední badatelé domnívali, že se na Mušově nenachází nic, co by naznačovalo, že se zde kdysi zdržovali Římané. Naštěstí se díky novým výkopům tento pohled za 5 let radikálně změnil a naopak se zcela jednoznačně potvrdila přítomnost římské architektury na Hradisku. Nemůžeme tak dnes opomenout zmínit archeologa, který tento důkaz svými terénními odkryvy přinesl, Antona Gnirse z tehdejšího Státního archeologického ústavu (a také „sponzora“ jeho vykopávek na Mušově, Tomáše Garrigue Masaryka).

Z mladších úseků poznání Hradiska mi dovolte uvést jen jméno Jaroslava Tejrala, který v 80. letech minulého století dokázal archeologii Římanů u nás dodat nový vědecký náboj, nastolit nové otázky a upozornit na to, že Antonem Gnirsem odkryté archeologické stopy římských vojenských aktivit jsou jen zlomkem toho, co se zde v zemi ukrývá. Jako první ředitel brněnského Archeologického ústavu po změně režimu v roce 1989 také etabloval téma Římanů na našem území jako jeden z nosných pilířů vědeckého profilu této instituce. V tomto směru lze říci, že na jím položených základech stojíme  a stavíme i dnes. Určitě bych rád také poděkoval Pavlu Kouřilovi a Lumíru Poláčkovi, za jejichž ředitelského působení v Archeologickém ústavu AV ČR, Brno, se mohl nejen vědecký výzkum Římanů ale i jeho popularizace a prezentace rozvinout do stavu, k jakému se dnes tady scházíme.

Dlouhodobá činnost archeologie na daném místě nemůže fungovat úspěšně, aniž by se vytvořily oficiální a běžné lidské vazby s místním obyvatelstvem a jejich samosprávami. Kromě řady dobrosrdečných vinařů z regionu bych proto také rád poděkoval Aloisi Urbánkovi, Tomáši Ingrovi a Martině Dominové, bývalým starostům a současné starostce obce Pasohlávky. Sice se naše představy o tom, jak Římany na Mušově prezentovat, vždy nebyly shodné, za mimořádně důležité považuji již i jen to, že jako povinnost vůči minulosti, současnosti i budoucnosti jsme to vnímali všichni. Věřím, že z výsledku, který dnes prezentujeme, zklamaní nebudou ani oni.

Vše nasvědčuje tomu, že jsme po Římanech císaře Marka Aurelia první, kdo na Hradisku u Mušova postavili budovu, která má základy, stěny, okna i střechu. Na jedné straně je to významné symbolické propojení jejich a naší doby, na straně druhé je to i o to větší zodpovědnost. Jsem přesvědčený, že jsme všichni, co jsme se na koncepci a realizaci Návštěvnického centra včetně celého širšího prostoru Hradiska podíleli, tuto zodpovědnost brali a bereme velmi vážně a je pro nás důležitým korektivem. Nezbývá než věřit, že to budou vnímat stejně i jeho návštěvníci.

V souvislosti se vznikem budovy je mou milou povinností také poděkovat všem, kdo se ne jeho vzniku podíleli. Koncepci a autorskou podobu Návštěvnického centra jsme utvářeli s kolegy Markem Vlachem a Pavlou Růžičkovou, přičemž jsme inspirace léta sbírali při návštěvách podobných lokalit v rámci odborných konferencí po celé Evropě. Díky dlouhodobé spolupráci s Ing. arch. Janem Snášelem, CSc., partnerským vztahům s Hotelem Termal, společností Termal Pasohlávky a. s. a ŽS Real, jsme se záhy spojili s panem architektem Janem Snášelem mladším. Velmi si ceníme jeho vnímavosti vůči našim specifickým zájmům a představám. Spolu s námi navštívil některé inspirativní lokality a objekty tohoto typu. Ujal se celého projektování a byl přítomen po celou dobu realizace. Celý proces tvorby s ním a s jeho týmem z ateliéru Livingstav byl pro nás obohacujícím zážitkem. Naše poděkování patří též generálnímu zhotoviteli stavby, společnosti Moravská stavební unie – MSU s. r. o., jak za jimi odvedenou práci, tak i za skvělý výběr všech subdodavatelů.

Na tvorbě obsahové stránky Návštěvnického centra se podílela celá řada interních i externích spolupracovníků. Rád bych za tuto odvedenou práci poděkoval zejména svým kolegům z týmu Archeologického ústavu, Michaele Zelíkové, Davidu Cibulkovi, Johaně Malíškové, Matěji Kmoškovi, Lence Katolické a Veronice Florianové. Z výtvarníků si dovoluji zmínit Pavla Šimáka a Radku Jarešovou. Zcela upřímné poděkování ale náleží všem kolegům, spolupracovníkům, odborníkům i řemeslníkům, kteří svým dílem ke vzniku Návštěvnického centra přispěli.

Dnešním otevřením Brány končí jen jedna etapa. Brány jsou od toho, aby se skrze ně přecházelo. Naší snahou, přítomnou již v počátcích celé koncepce a nyní zcela dominantní, se stává, aby se Bránou do Římské říše přecházel co největší počet zájemců, aby měli pocit, že stálo za to jí projít a aby je ta procházka obohatila. Zcela jednoznačně chceme, aby tato brána napomohla i chápání významu kulturního a archeologického dědictví pro současnost. Aby sloužila jako příklad toho, že když se na jedné straně v zájmu poznání a ochrany hodnot v něčem omezíme, na druhé straně se tím i nesmírně obohatíme a rozšíříme své obzory.

Při vstupu do budovy uvidíte citát významného českého historika, který vyvěrá z myšlenky Karla Poppera, že dějiny samotné smysl nemají, ale my jim ten smysl můžeme dodat. Vnímejte prosím tuto budovu v její plné komplexitě jako náš současný pokus o dodání takového smyslu jednomu z úseku dějin, které se územím jižní Moravy prohnaly. Doufám, že ten smysl v ní naleznete i vy.“