Hradisko u Mušova
Ve druhém století našeho letopočtu dosáhlo Římské impérium svého největšího územního rozsahu. Jeho hranice rozdělovaly evropský kontinent na dva kulturně, ekonomicky a politicky rozdílné světy. Na jedné straně to byla vyspělá civilizace s bohatými provinciemi, městskými samosprávami, kvalitními silnicemi a rozvinutou ekonomikou. Na straně druhé početné barbarské populace převážně germánského, ale také keltského, sarmatského nebo dáckého původu. Dělicí čarou mezi těmito světy byla ve střední Evropě linie řeky Dunaje. Archeologové předpokládají, že se na území Moravy nacházela jižní větev kmene Markomanů z kmenového svazu Svébů, která se sem postupně přesunula v průběhu 1. století n. l. z České kotliny a osídlila přitom i geograficky a kulturně související oblasti Dolního Rakouska severně od Dunaje a území dnešního Slovenska západně od Malých Karpat (východně od nich se nacházela sídla příbuzného kmene Kvádů). Toto území přímo sousedilo podél hranic na Dunaji s příhraničními provinciemi impéria, Noricem a Horní Pannonií.
Rozsah Římské říše za vlády císaře Marca Aurelia
Do poloviny 2. století n. l. panovaly na Dunaji mezi Germány a Římskou říší převážně mírové vztahy. V severních oblastech Evropy však docházelo k významným politickým změnám a přesunům germánských kmenů, které vyústily za vlády císaře Marca Aurelia v rozsáhlý střet – tzv. markomanské války (166-180 n. l.). Počátek markomanských válek probíhal ve znamení římské defenzívy vůči pustošivým barbarským vpádům, které se v letech 166-171 dotkly prakticky všech podunajských provincií. Kritickou situaci se Římanům podařilo zvrátit teprve v roce 171, kdy byli barbarští bojovníci vytlačeni za Dunaj. Císař si následně zřídil hlavní stan v táboře Carnuntum na Dunaji, odkud zahájil v roce 172 válečné operace na germánském území. V letech 172-175 se odehrála první ofenzivní fáze markomanských válek. Druhá etapa markomanských válek propukla v roce 177 a většina bojů se znovu odehrála na germánském území severně od Dunaje. Kvůli závažnosti situace na bojišti byla od počátku roku 178 znovu nezbytná osobní přítomnost císaře Marca Aurelia a jeho syna Commoda. V tomto roce římská armáda zahájila mohutnou invazi na území Markomanů a Kvádů. Podle slov antického dějepisce Cassia Diona se zde v zimě 179/180 nacházelo okupační vojsko o síle 40 tisíc mužů.
Rozsah a směry vojenských operací v době markomanských válek
Nejvýznamnější a také v celoevropském kontextu unikátní lokalitou z období markomanských válek je římská opevněná báze na Hradisku u Mušova. Vybudovali ji v letech 172–180 n. l. vojáci císaře Marca Aurelia hluboko v nitru nepřátelského území, zhruba 80 km severně od antické Vindobony (dnes Vídeň). Její plocha zaujímá vrchol, jižní a východní svah mírného, nad okolní terén zhruba o 50 metrů vyvýšeného návrší na levém břehu řeky Dyje. Z této strategicky výhodné polohy bylo možné kontrolovat a ovládat jak křižovatky říčních a suchozemských cest při soutoku Jihlavy se Svratkou a Svratky s Dyjí, tak i Markomany hustě osídlené ploché terasy podél nich.
Bojová scéna z markomanských válek na sloupu Marca Aurelia v Římě
Pevnost na Hradisku poskytovala zázemí pro ústřední „okupační správu“, sloužila nejen pro koordinaci vojenských jednotek, ale i pro logistickou podporu (řemeslné dílny, sklady zásob a podobně), pro péči o zraněné a snad i pro ubytování mimořádně významných osob, třeba i z nejbližšího okruhu císaře Marca Aurelia. Bohužel úplná rekonstrukce pevnosti zatím není možná, protože její vnitřní zástavba je známa jen v omezeném rozsahu. Víme ovšem, že zde byly vybudovány i lázně s bazény pro vlažnou i horkou vodu, s podpodlažním vytápěním. Možná se tu po nějakou dobu zdržoval i samotný císař. Více informací o lokalitě získáte návštěvou našeho Návštěvnického centra a jednotlivé zastávky naučné stezky „Mušov – Brána do Římské říše“ na Hradisku Vás zavedou k místům, kde byly učiněny nejvýznamnější objevy na této unikátní lokalitě.>
Letecké foto Hradiska u Mušova
Marcus Aurelius vyobrazený na bronzové minci nalezené na Hradisku u Mušova